Fake news (doslovně „falešné zprávy“) jsou žánr tzv. žluté žurnalistiky (bulvární či neetické novinařiny) úmyslně šířící dezinformace či hoaxy za účelem ovlivnit a zmanipulovat příjemce. Do žánru fake news nepatří parodie či satira. Doménou fake news v současné době bývají dezinformační weby, sociální sítě, šířeny ale mohou být prostřednictvím všech mediálních platforem. Fake news jsou smyšleným dílem. Každá fake news musí být uvěřitelná, proto se musí z části zakládat na důvěryhodných informacích. To také vyžaduje její přizpůsobení kontextu v místě zveřejnění. Na obdobných principech se tvoří i tzv. urban legends, které ale na rozdíl od fake news má primární cíl pobavit, nikoliv zmanipulovat příjemce. Sdělení fake news mají většinou bulvární charakter a jsou formulována tak, aby vzbudila emoce. Fake news v užším významu je žurnalistický útvar jehož důležitým znakem je záměrnost. Falešná zpráva je jakožto podvrh vytvářena účelově, vědomě, a tím se liší od zavádějící, chybné nebo poplašné zprávy (hoax). Chybná, mylná nebo nepřesná zpráva proto ještě nemusí být fake news. V širším významu však za falešnou můžeme považovat i neúplnou zprávu, jejímž hlavním účelem je pobavit čtenáře nebo poukázat na obecnější nešvar, jako v případě satiry či parodie.
Šíření fake news
První, kdo podvrženou zprávu zveřejní je typicky nepříliš známé internetové médium, respektive dezinformační web. Autor doufá, že zpráva se z jeho webu dostane do mainstreamových médií. Současně jsou fake news sdíleny na sociální síť (typicky facebook). Na sociální síti pak dezinformační web šíří fake news nejen za pomoci své vlastní stránky, ale také spřízněné stránky. Studie z MIT, která zkoumala šíření ověřeně nepravdivých městských legend na sociální síti twitter, prokázala, že se falešné zprávy šířily rychleji než pravdivé. Zatímco podvržené zprávy z oblasti vědy, podnikání nebo zábavy se šířily jen o trochu rychleji než pravdivé zpravodajství, skokový rozdíl v množství sdílení byl zaznamenán, pokud se zprávy týkaly politiky. Dezinformace jako smyšlené nepravdivé či zavádějící tvrzení, je spíše jednotkou, stavebním prvkem fake news. I seriózním médiím se může stát, že šíří dezinformaci. Neúmyslné sdílení nepravdivých informací se označuje jako misinformace. Podle studie Kolumbijské univerzity lidé, pokud jsou (i nepřímo) ve skupině, mají tendenci si příliš neověřovat zprávy. To vede například právě k šíření dezinformací na sociálních sítích. Fake news ale šíří menšina uživatelů a více k tomu tíhnou starší lidé. Před sdílením fake news by tak pomohlo, kdyby si každý informaci nejprve ověřil.
Účinnou reakci na fake news je fact-checking. Sociální síť facebook proti šíření českých fake news uzavřela smlouvu s českým fact-checkingovým portálem Demagog.cz. V Česku se vyvracením fake news zabývá Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám či projekt Manipulátoři.cz. Proti šiřitelům dezinformací a falešných zpráv (v tomto kontextu označeným jako „trollové“) rovněž začali vystupovat anonymní samozvaní bojovníci nazývající se po vzoru fantasy žargonu za „elfy“.
